Rostou

Houbaření je skutečně českou národní specialitou. Žádný jiný národ nemá takovou radost z toho, že se může vyzbrojit košíkem, nožem a zanořit se do hlubokých pralesů. Co správný houbař potřebuje? Základem je samozřejmě koš. I když už to bylo řečeno asi milionkrát, tak někteří očividně stále potřebují připomínat, že igelitový sáček nejen, že není na houby vhodný, ale pokud se v něm plodnice zapaří, tak může být i vysloveně nebezpečný. Nehodí se ale ani plátěná taška. Ta sice v nouzi poslouží, a nebezpečí vám od ní nehrozí, ale houby se v ní, na rozdíl od košíku, sesypou jedna na druhou a polámou. Takže, berte vzdušný koš. Nejhezčí jsou proutěné, ale pokud vám jde především o funkci a o váhu, tak plastové vám udělají stejnou službu.

 
Koš bychom měli, co dál? Atlas. I když platí známá poučka, že sbírat byste měli jenom to, co znáte, tak mohou nastat situace, kdy si budete chtít ověřit, jestli to, na co se díváte, je hřib, muchomůrka, nebo mykologům doposud neznámý druh choroše. A v lese, ke zděšení mileniálů, stále ještě existují místa, kde není telefonní signál ani připojení k internetu. Takže do batohu, pro jistotu, přibalte i papírovou knihu. K ní přihoďte také malý nožík, díky kterému nebudete muset s sebou tahat jehličí, ale své nálezy očistíte hned na místě.
 
Co na sebe? Základem by mělo být, že cokoli, co si na sebe navléknete, by mělo být nepromokavé. K houbičkám se budete muset shýbat, budete se prodírat roštím, a není nic horšího, než muset to všechno dělat v mokré mikině nebo v promočených teniskách.

Takže na sebe větrovku, na nohy pohorky nebo holiny. Sice nebudete nejkrásnější, ale zase vám bude teplo. V obchodě hledejte slova jako Goretex nebo DryFit. Díky tomu nebudete hledání muset přerušit po půl hodině. A když už v obchodě budete, přihoďte i pláštěnku. Sice si budete připadat jako mimozemšťan, ale před mokrem vás ochrání jako nic.